Stanovisko ČSO k úhynu mladého čápa v Jihlavě

V pátek 21. července uhynulo jediné zbývající mládě na hnízdě v Jihlavě. Přinášíme stanovisko ČSO k této smutné události.

Stanovisko k čápům v Dubném

Informace Skupiny pro výzkum brodivých ptáků (Ciconiiformes) ČR a SR při ČSO a SOS k problematice hnízdění čápů bílých v obci Dubné (ČB).

Smrt čápat vyvolala vlnu emocí

Praha, 29. 6. 2017. Dnešní deštivé počasí zapříčinilo úhyn posledního mláděte čápů na hnízdě v Dubném. Jistě nebylo jediné, ale je zde webkamera a o něm se mluví. U tohoto páru se tak navíc letos stalo již podruhé - o to větší vlnu lítosti mezi lidmi jeho smrt vyvolala. Nepříznivé počasí je nejčastější příčinou úhynu čapích mláďat. Další zahynou při vylétnutí z hnízda na sloupech elektrického vedení, otravou, na tahu, kdy jsou i loveni, atd.

Čapí jméno

České pojmenování čápa je ­-kromě některých bulharských dialektů (čaplik)- v rámci slovanských jazyků zcela ojedinělé. V jiných slovanských jazycích ale čápovi podobné názvy slouží jako označení pro volavku, jako např. polské czapla. A tak je nabíledni, že jako ostatně i v jiných případech (čejka – racek, vlha – žluva) došlo v češtině k posunu významu a jméno teď označuje jiný druh než v ostatních slovanských jazycích. Ve staročeštině se někdy objevovalo bočan, jemuž je příbuzné dnešní slovenské a polské bocian. U nás je nářečně čáp také nazýván bocan, bočan, počan, bohdal, vobdál nebo (a to zejména čáp černý) šatan. Původ jména „čáp“ se vykládá obvykle v souvislosti se starším čápat „neohrabaně chodit“, nebo čapat „chytat“. Pro první význam hovoří i lotyšské čāpāt „nemotorně chodit“ a také naše capat. To naznačují i ustálená spojení odrážející nohy nebo chůzi čápa, např. mít nohy jako čáp/čapí nohy (tzn. dlouhé, tenké), vykračovat si jako čáp (důstojně). Ostatně zřejmě příbuzné nářeční slovo čapa „noha“ dosud žije na Moravě.

Významově podobně se k čápu vztahuje nářeční litevské ilgakõjis (dlouhonoháč). Jméno čápa v mnoha germánských jazycích (stork, Storch, storkur aj.) pochází ze starohornoněmeckého storah, resp. indogermánského sterg, což odkazuje na typický vzpřímený postoj. Zajímavá jsou ale i některá další jména, jako například nizozemské ooievaar nebo severoněmecké Adebar (vykládané jako nositel štěstí nebo požehnání) nebo nezvyklé lokální norimberské Garndieb (zloděj příze). Arabové čápa považovali za poutníka do Mekky a nazývají ho tedy hadždži-laqlaq, přičemž druhá část tohoto jména zvukomalebně připomíná klapání čapího zobáku. Arabské laqlaq pak převzaly další národy (turecké leylek, albánské lejleku nebo ukrajinské leleka). Hebrejské označení čápa chasida znamená zbožná, bohabojná a laskavá žena. O významu řeckého a latinského názvu čápa se dočtete v jiném článku tohoto čísla; příznačné jméno ale najdeme i u Publia Syra (kolem r. 50 př. n. l.), který čápa bílého označuje jako crotalistria, tedy pěkně obrazně jako „tanečnici s kastanětami“.

Přemýšlivému čtenáři možná dojde, že se od čápa odvozují i některá česká příjmení, uveďme si tři na příkladu známých osobností:  Čapek, Bočanová, Bohdalová. Buďto si jejich předkové vysloužili čapí přezdívku díky dlouhým nohám, nebo je lidé nazývali podle jejich domovního znamení s vyobrazeným čápem. V neposlední řadě čáp propůjčil své jméno některým rostlinám vykazujícím typické čapí nůsky: pelargonie (z řeckého pelargos), pumpava čapí (Erodium ciconium), nebo lidový název čapí nos pro kakost (Geranium sp.). No a za povšimnutí jistě stojí, že hemangiomy objevující se dočasně po porodu na zátylku některých novorozenců se běžně označují jako čapí kousnutí. Že by nakonec na té povídačce o nošení dětí čápem skutečně něco bylo?

Petr Procházka

© 2014 Česká společnost ornitologická. Všechna práva vyhrazena.